Při zpracovaní technických řešení hydroizolace balkonů a přístaveb vycházíme z produktových řad předních výrobců stavební chemie. Pro konzultaci, cenovou nabídku nebo obhlídku místa realizace nás kontaktujte mailem frantisek.jirik@bau-system.cz
Nezastřešené přístavby typu balkon, terasa, lodžie atd. jsou stále častějším prvkem, který se objevuje u rodinných domů. Vzhledem k umístění balkonů či teras mimo zastřešení a tepelně izolovaný interiér jsou tyto části domu exponovány silným výkyvům teploty, tlaku vody ze spodní vlhkosti a působení UV-záření. Kvůli častému střídání těchto vlivů dochází, zejména u méně kvalitních materiálů, ke vzniku prasklin v materiálu. Následné působení vody ve vzniklých prasklinách způsobí rozrušení materiálu, což má ve finále za následek znehodnocení celého povrchu balkonu.
Řešením tohoto problému je použití kvalitních materiálů se zvýšenou odolností vůči výkyvům teploty, změnám vlhkosti a zejména vystavení UV-záření. Jednu z inovativních možností realizace těchto ploch představují systémy tzv. podlahých nátěrů, které jsou založeny na používání nátěrů na bázi polymerů organických sloučenin jako jsou epoxidy či polyuretany. Kromě požadované odolnosti vůči klimatickým změnám mají tyto systémy řadu dalších vítaných vlastností např. odolnost vůči oděru, neklouzavost a dobré hydroizolační vlastnosti. Další výhodou těchto systémů je možnost použití poměrně velké variace povrchových úprav při zachování požadovaných vlastností materiálu.
Z hlediska užitkovosti a pohledové atraktivity se často používá povrchová úprava z přírodního kamene nebo pigmentovaného křemičitého písku. Další možností dekorace povrchu je použití barevných střípků tzv. chips, které se do nátěru aplikují v průběhu zrání a následně vytváří zajímavé mozaikové vzory.
Příprava povrchu pro aplikaci těchto systémů není nijak složitý proces. Realizace vyžaduje betonový podklad do maximální vlhkosti přibližně 5%, který je soudržný a zbavený prachu, nečistot a větších spár či dělících vrstev. V případě hladkých betonových ploch je potřeba plochu zdrsnit přebroušením s následným odsátím prachu.
Prvním krokem při realizaci je povrchová úprava betonové plochy patřičnou penetrací. Z praktických důvodů se pro penetraci minerálních podkladů používají nátěry na bázi epoxidových pryskyřic. Tyto nátěry sice postrádají požadovanou odolnost vůči UV-záření, nicméně v případě penetrace je tento nedostatek opomenutelný, jelikož teto nátěr bude následně překryt svrchním nátěrem (detaily později).
Použitím dvousložkové epoxidové penetrace vzniká soudržná membrána, která po vytvrdnutí vyniká zejména svojí paropropustností a vysokou mechanickou odolností. Paropropustnost je velmi cenná vlastnost epoxidové pryskyřice, jelikož umožňuje odvod vody z podkladu a tím redukuje tlak vodních par, který představuje jednu z nejčastějších příčin tvorby prasklin na povrchu podlahy. Některé rychleschnoucí dvousložková epoxidové pryskyřice lze použít i u minerálních podkladů s rizikem prostupu spodní či zbytkové vlhkosti penetrací. Tyto penetrace odolávají i osmotickému tlaku vodních par, a tudíž je lze použít i na vlhké podklady.
Po napenetrování povrchu se člověk může vydat dvěma cestami. První možností je aplikace svrchního nátěru, který tvoří pohledovou vrstvu podlahy. Zvolený typ nátěru by měl být v souladu s místem, pro které byl daný nátěr navržený. Použití nesprávného typu nátěru pro danou lokaci může mít za následek poměrně rychlou degradaci povrchu podlahy, čímž dochází k jejímu znehodnocení. Níže v textu Vám představíme několik typů svrchních nátěrů, které lze po epoxidové penetraci použít. Před aplikací svrchního nátěru může být napenetrovaný povrch ještě přetažen samonivelační hmotou opět na bázi epoxidové pryskyřice, která je ovšem narozdíl od penetrace obohacena o plnivo dodávající pryskyřici vlastnosti samonivelační stěrky. Tento krok mezi penetrací a svrchním nátěrem se provádí v případě vetších nerovností, kdy je potřeba vyrovnat hrboly v podkladním materiálu, nebo v případě pokládky balkonových profilů, aby nedošlo k jejich „obkreslení“ do svrchního nátěru.
Nyní zpět k svrchnímu nátěru. První možnost, jakým způsobem realizovat svojí podlahu, představuje opětovné použití dvousložkové disperze epoxidové pryskyřice, která je v tomto případě již opatřena pigmentem, který podlaze dodává požadovanou barvu. Tato pryskyřice nachází své použití zejména v zátěžových podlahách jak už průmyslových objektů, tak rodinných domů, škol či nemocničních zařízení. Hlavní předností je vysoká odolnost vůči mechanické a chemické zátěži a vysoká paropropustnost, což umožňuje použít tuto pryskyřici i v případě neodizolovaných podlah. Další výhody tohoto typu podlah představují možnost použití již zmíněných pigmentů a téměř nulový obsah organických rozpouštědel, které mohou po aplikaci způsobit znečištění ovzduší interiéru. Nevýhodou tohoto systému je nízká odolnost vůči UV záření, které má na epoxidové pryskyřice ničivý vliv. Z tohoto důvodu není doporučeno realizovat tento typ podlah na místech exponovaných přímému slunečnímu svitu.
Další možností, jak navázat na epoxidový penetrační nátěr je použití jednosložkových polyuretanových pryskyřic. Polyuretanové pryskyřice po vyzrání vytváří elastický film kontaktní hydroizolace s vysokou odolností vůči UV záření, otěru a vysokou flexibilitou i v chladných podmínkách, což z těchto materiálů dělá optimální variantu pro povrchové úpravy exteriérových staveb, jako jsou balkony, terasy, pavlače či jiné stavby. Kromě odolnosti vůči klimatickým změnám je tento materiál připraven čelit i silné mechanické zátěži. Výhodou tohto materiálu je možnost pryskyřici použít jak v transparentní,l tak v probarvené formě, aniž by došlo ke ztrátě něktéré z předem zmíněných vlastností.
Práce s polyuretanovými pryskyřicemi nabízí na rozdíl od epoxidové pryskyřice vícero způsobů, jak svrchní nátěr vytvořit. S tím ovšem přichází i vícero druhů materiálů, ve kterých se člověk musí vyznat, jelikož opět platí pravidlo, že použitý materiál si zachovává svoji funkčnost pouze při použití na povrch/ místo, který je tomuto materiálu určený. V následujících řádcích si představíme několik typů svrchních nátěrů založených na polyuretanových pryskyřicích a jejich možnosti použití.
Asi nejběžnějším způsobem vytvoření svrchního nátěru s důrazem na praktičnost je rozlití jednosložkové pryskyřice. Tímto způsobem vytvoříme na podkladím materiálu membránu s hydroizolačními schopnosti. Pryskyřice se rozlévá ve dvou vrstvách s technickým rozestupem několika hodin. Po aplikaci první vrstvy se do čerstvé pryskyřice může vsypat zásypový písek pro získání protiskluzu. Aplikované pryskyřice lze obdržet v několika barevných odstínech. Detailní postup práce můžete vidět na videu níže. Tento typ svrchního nátěru je vhodný použít jako hydroizolační nátěr při realizaci pochozích venkovních ploch, pavlačí či schodišť.
Výše zmíněný polyuretanový nátěr lze použít i pro hydroizolaci balkonů. V tomto případě se může ovšem realizace zkomplikovat nutností použít balkonový profil k odtažení vody od soklu balkonu. Ukotvení balkovoného profilu lze provést dvěma způsoby s ohledem na typ profilu. Kompozitové profily se dají lepit na svislou hranu soklu pomocí lepícího tmelu (viz video výše). Jelikož tento profil nezasahuje do vodorovné plochy balkonu,tak se může lepit hned v prvním kroku ještě před aplikací penetrace. V případě hliníkových či plechových profilů se profil zanáší do vodorovné plochy balkonu. Z tohoto důvodu se musí profil pokládat až po napenetrování podkladu do kotvící směsy na bázi epoxidu (viz.obrázek níže). V obou případech se profil usazuje tak, aby přečníval hranou přes okraj balkonu o přibližně 2mm. Osazením profilu nad okraj balkonu vzníká prostor, který je zapotřebí vyplnit, aby došlo k vyrovnání podlahy s hranou profilu. V tento moment je podlaha připravena pro aplikování svrchního nátěru, kdy se postupuje podle již popsaného postupu.
Více estetický způsob svrchního nátěru, který se hodí opět hodí k povrchových úpravám balkonů a teras, je kombinace probravených a transparentních polyuretanových pryskyřic. Tuto transparentní pryskyřici lze vylít jako druhou vrstvu polyuretanové pryskyřice stejným způsobem jako v předchozím případě, čímž vznikne na povrchu tenký, průhledný film. Tímto filme lze zacelit a uzavřít více dekorativní prvky v podlaze. Jedním z takových prvků jsou tzv. dekorativní chips. Tyto plastové „pilinky“ se vsypou do první čerstvě vylité vrstvy polyuretanové pryskyřice. Po uzrání se tato vrstva společně s chips zalije transparentní pryskyřicí, čímž se povrch uzavře, ale chips zůstanou skrze transparentní film viditelné.
Další možností jak navázat na epoxidovou penetraci je tzv. kamenný koberec. Tento způsob realizace podlah se stále častěji začíná objevovat na balkonech a terasách rodinných domů, kde je kladen důraz na estetický dojem při zachování maximální možné funkčnosti a výdrže. Při realizaci kamenného koberce je potřeba zbystřit již v přípravném kroku. Po nanesení penetrace se musí čerstvě nanesená a nezatuhlá penetrace posypat jemným sušeným křemičitým pískem zrnitosti 0,4-0,8 mm. Přidáním písku se totiž zdrsní povrch penetrace, čímž se následně zlepší přídržnost penetrace pro kamenný koberec. Po vytvrdnutí penetrace je potřeba zbytky písku, které se nepřichytily k povrchu důkladně odstranit, jinak by došlo k narušení kontaktu mezi penetrací a kamenným kobercem. Po vytvrdnutí penetrace je možné rovnou aplikovat vrstvu kamenné drti. Ta se před samotnou aplikací smíchá s transaparentním polyuretanovým pojivem , čímž se vytvoří kašovitá hmota vhodná pro nanesení na podlahu. Pojivo se pyšní stejně jako polyuretanové pryskyřice vysokou stabilitou ve venkovních podmínkách, vysokou otěruvzdorností a snadnou údržbou. Kamenné drtě jsou většinou k dispozici v několika barevných odstínech, které je možné sladit s ostatními stavebními prvky kolem plochy, kde se koberec pokládá.
